Na problematiku vedení “mladších ročníků” vznikla již řada vtipů i bezmocných linkedinových výlevů nejednoho managera (viz obrázek)
Ráda bych nabídla svou optiku psychologa, jednou nohou mileniála a druhou majitelky firmy, kterého ty “90” kové ročníky občas překvapí.
Mileniálové v práci
Nároky na to, jak má vypadat práce se ZÁSADNĚ ZMĚNILI s příchodem devadesátkové generace. Posledních 5 let tu proměnu zažívám na stážistech a juniorních konzultantech u nás v Inspirata. V čem je ta proměna?
✅Mladší se nebojí dělat chyby, jsou méně opatrní a víc odvážní.
✅Jsou zvyklí na méně formální vztahy. Už jsem zažila, že nám stážista, který je ve firmě 2 týdny začne kecat do firemní strategie.
✅Flexibilita je pro ně důležitá. Dřív bylo běžné, že jsem napsala, že potřebujeme lektora na akci a všichni rušili osobní plány. Dnes mi 4 z 5 napíšou, že už tam mají “vodu”, “oslavu” a cokoli dalšího. Zároveň je neuráží odpovídat mi na emaily v sobotu.
✅Od začátku si říkají o pěkné peníze. Chtějí dělat to, co je baví a dává smysl, často je víc zajímá i strategie a ty “filosofické věci” .
✅Nebojí se ptát klidně i vedení nebo majitele firmy (což nás majitele někdy dostává do rozpaků), protože to testuje naši připravenost vysvětlovat “proč”.
Nové nároky na leadery
Tyto změny kladou na leadery jiné osobnostní nároky v přístupu, jako např. umět vést k sebereflexi, budovat přirozenou autoritu (protože ta formální už nestačí), motivovat vizí, umět rozvrhovat práci flexibilnímu týmu a pracovat strategicky.
Nic, co by se nedalo naučit, ale zásadní otázkou je:
CHCEME SE TO UČIT?
Pamatuju si totiž, jak jsme já i moji spolužáci za studentských let válčili o každou možnost se naučit něco nového a osobní život byl na druhé koleji. S pokorou jsme přicházeli ke každé možnost a často dělali práci, která nás nebavila, ve víře, že si pak zasloužíme tu lepší. Často jsme drželi pusy, i když jsme si mysleli své, protože jsme respektovali autority a rozhodně jsme si netroufli je otevřeně zpochybnit. Pracovali jsme, když bylo potřeba a ne když se nám chtělo…
A teď máme vést lidi, kteří si DOVOLÍ!! mít to všechno naopak.
A my? My prostě musíme zkousnout tu hořkost, kterou to často zanechává, spolknout příchuť závisti, přát jim, že se narodili v o něco lepší době než my. A hlavně to brát jako výzvu, protože i my se od nich MŮŽEME SPOUSTU NAUČIT.
…A to jsou ty chvíle pro změnu mindsetu, kdy přichází na řadu koučink.
Chcete dát vědět, až napíšeme další inspirativní články? Napište nám vaši e-mailovou adresu a my se vám každý měsíc připomeneme.
