Známe to snad všichni, kteří jsme kdy vystupovali před skupinou lidí. „Knedlík v krku“, pocit na zvracení, třes v rukou nebo dokonce v celém těle, který se někdy – více či méně – přenáší i do hlasového projevu. To vše jako důsledek obav z toho, že něco řekneme nebo uděláme špatně, že nebudeme působit tak, jak bychom chtěli, nebo hůř, že budeme působit tak, jak bychom vážně nechtěli. Způsobů, jak se s tím vyrovnat, se pak nabízí více. Některé studie, které se zabývaly trémou hudebníků při výstupu, zjistily, že strategií, které se pro zvládání trémy používají, je hned několik. Mezi ně patří třeba provozování dechových cvičení, snaha se rozptýlit, aplikace různých technik sebekontroly, svalová relaxace nebo určitá forma medikace (Steptoe, 1989; Studer et al., 2011).
1. technika
Jakožto aktivní hudebník se pokusím stručně přiblížit čtyři způsoby, pomocí kterých se s trémou snažím pracovat já. Hned první možností, pokud nás například čeká prezentace před důležitými lidmi, je představit si tyto lidi v možná lehce komických každodenních situacích, které potkávají nás všechny. Ať už máme mluvit před majitelem firmy, či profesorem matematiky, i tito lidé si nejspíš se svou dcerou, vnučkou, neteří, nebo dcerou svých přátel na návštěvě někdy hráli na princezny u odpoledního čaje. Se rtěnkou, očními stíny a pastelovou šálou popíjeli z hrnečků na malovaných podšálcích čaj spolu s panenkami a plyšovými medvídky. Stačí si je pak v této situaci představit. V některých případech pak možná kromě trémy budete ještě krotit svůj úsměv. Možnou adaptací této techniky, kterou mi kdysi radil můj dědeček, je představit si tyto významné lidi, jak se střevními problémy sedí místo židle na toaletě. Přestože se podobná situace může blížit společenskému tabu, nakonec je i toto situace přirozená, každému vlastní a pro účely zvládání trémy poměrně efektivní. Zrovna tuto techniku osobně častěji používám v situacích, kdy nevystupuji před mnoha lidmi, ale vím, že se mezi diváky a posluchači nachází jeden, či několik důležitých osob, které potřebuji přesvědčit. Tyto lidi si pak v publiku najdu a s představami těchto lidí ve výše zmíněných situacích není obtížné při pohledu do jejich tváří udržovat úsměv. Tato technika mi velmi dobře zafungovala i při řadě jednání, či během státnic.
2. technika
Další možnou technikou, kterou preferuji, mám-li vystoupit před větším množstvím lidí, je představit si, že je tam místo nich velké dlouhé zrcadlo a já si to jen zkouším sám před sebou. Případně si můžete představit, že tam místo té spousty lidí sedí jen pár vašich nejbližších, před kterými se můžete uvolnit a chovat se zcela přirozeně – zkrátka být sám za sebe.
Toto rád používám naopak, když moje tréma neplyne primárně z konkrétních osob v hledišti, ale z jejich celkového množství. Dobře mi to fungovalo především, když jsem měl prezentovat něco nového, co ještě nebylo tolik „zažité“. Měl jsem pak pocit, že si to stále jen zkouším a přítomnost davu lidí v hledišti mě příliš nerozptylovala.
3. technika
Můj třetí oblíbený způsob je vstoupit do role. Zkrátka si představte, že nejdete prezentovat svůj projekt sám za sebe, ale že jste herec, který ztvárňuje hlavní roli ve vlastním filmu a vaše postava je zdatný a zkušený rétor, kterého hned tak něco nerozhodí a přesně ví, co dělá.
Tento způsob se stal za roky vystupování zřejmě mým nejoblíbenějším. Když se mi již povedlo překonat obtíže s výstupem pro tolik lidí, vstup do role bylo tím, co mému výstupu dodalo větší „šťávu“ a pestrost. Podle potřeby jsem pak mohl svůj „charakter role“ libovolně upravovat výstup od výstupu. Pokaždé jsem byl za sebe, ale vždycky trochu jinak, což mě na tom velmi bavilo.
4. technika
Čtvrtý způsob částečně navazuje na ten předchozí. V podstatě se jedná o to, že „posílíte“ své osobnostní charakteristiky, které vám při prezentaci pomohou, a naopak potlačíte ty, které by mohly spíš překážet. Z mé zkušenosti není na škodu vystoupit před lidi s pocitem „teď je to moje a všechny tady zbourám“. Možná by se dalo mluvit o mírné „aroganci“ či pocitu vlastní důležitosti, ale pozor, jen do té míry, aby nám to dodalo sebevědomí při výstupu, ne tak, abychom arogantně skutečně působili.
Tuto techniku rád používám v situacích, kdy mám vystoupit před větším počtem lidí a chci působit sebejistě. Nejde až tak o to, že bych se obával, že udělám chybu, ale když se před vámi objeví více lidí, může se vám, stejně jako mě, často zdát, jako byste „ztráceli půdu pod nohama“. Mně v takových chvílích mnohdy pomohlo povzbudit právě ty stránky mě samotného, které mi tuto jistotu zase dodaly zpět.
Všechny tyto postupy je pak možné libovolně kombinovat. Pokud máte pocit, že vám přes veškerou snahu vystupování před lidmi nejde, nevěšte hlavu. I v tomto oboru platí, že největším pomocníkem je praxe a všechny chyby, které se vám podaří natropit, patří mezi nejcennější zdroje zkušeností.
autor článku Bc. René Matlášek
Zdroje:
Steptoe, A. (1989). Stress, Coping and Stage Fright in Professional Musicians. Psychology of Music, 17(1), 3-11. doi:10.1177/0305735689171001
Studer, R., Gomez, P., Hildebrandt, H., Arial, M., & Danuser, B. (2011). Stage fright: Its experience as a problem and coping with it. International Archives of Occupational and Environmental Health, 84(7), 761-771. doi:10.1007/s00420-010-0608-1
Chcete dát vědět, až napíšeme další inspirativní články? Napište nám vaši e-mailovou adresu a my se vám každý měsíc připomeneme.
