V jakémkoliv pracovním prostředí bychom mohli najít celou řadu stresorů. Při prezentování před jinými, kdy je pozornost upřena jenom na nás, mohou být tyhle stresory o to silnější.
Obecně se dá říct, že ke stresu dochází, když požadavky prostředí přesahují nebo zatěžují zdroje daného člověka. Přeloženo do „lidštiny” to znamená, že je to jako kdyby vám někdo do batohu přihazoval cihly, až najednou bude ten batoh příliš těžký. Paradoxně si ale tyhle cihly můžeme do batohu přihazovat tak trochu sami. Proč? Protože nám to není jedno. A to je vlastně hned první věc, kterou je dobré si na téma trémy uvědomit. Když mám trému, znamená to, že nám to není jedno – není nám jedno co se stane a jak to dopadne a plyne z obav, které by pravděpodobně nebyly, kdybychom měli věšteckou kouli a dopředu věděli, jak to dopadne.
Dokud se nám ale tuhle věšteckou kouli nepodaří vynalézt, musíme se spokojit s technikami, které nám sice budoucnost neodhalí, ale alespoň nám mohou pomoct se s ní vyrovnat. Těch technik je celá řada, ale pokud zvažujete, že byste rádi svůj „copingový arsenál” trochu rozšířili, nabízíme níže pár tipů.
- Zpomalte dech. Zkuste jít proti jednomu z projevů stresu a místo jeho zrychlení se soustřeďte jen na svůj dech a na to, abyste jej zpomalili.
- Zkuste se „uzemnit”. Vyzkoušejte se na chvíli koncentrovat jen na to, jak pevně stojíte nohama na zemi – klidně se trochu rozkročte, abyste měli pevnější postoj. Stůjte stabilně a vnímejte, jak pevně jste ukotvení v prostoru.
- Udělejte si svou mini-meditaci. Možná už jste někdy slyšeli o mindfulness a o tom, jak příjemný a flexibilní nástroj to může být. Dejte si chvilku pro sebe a soustřeďte se jen na přítomnost – nevracejte se k minulosti a nestrašte se budoucností, prostě existujte jen v současném momentu a jen nekriticky vnímejte, své tělo a každou jeho část. Jen vnímejte to, co se děje a nedávejte nálepky tomu, co to ve vás vyvolává.
- Co nejhoršího se mi může stát? I tahle jednoduchá otázka může pomoct. Mnohdy totiž můžeme zjistit, že se vlastně obáváme něčeho, čeho se ale vážně bát nemusíme.
- Imaginace. Zapojte svou fantazii jinak, než na strašení sebe sama. Představte si, jak odcházíte z úspěšného jednání, že se místo publika koukáte jen do velkého zrcadla v koupelně, nebo že lidi, pro které prezentujete dobře znáte a jsou to vaši blízcí přátelé.
Některé techniky se vám možná mohou zdát triviální, ale nenechte se mýlit. Řada meditačních technik, relaxačních technik, dechových cvičení nebo třeba využívání kreativity. To všechno můžeme zařadit do kategorie „mind-body copingových strategií” – což jsou techniky určené k posílení schopnosti mysli ovlivňovat tělesné funkce a symptomy. Právě tyto strategie, podle řady studií, efektivně pomáhají při práci se strachem třeba i onkologickým pacientům. Samozřejmě, že nejsme všichni stejní a nemusí nám vyhovovat nebo fungovat technika, která vyhovuje a funguje jiným. Je ale vždycky dobré vědět, po čem můžeme „sáhnout” a najít si mezi těmi technikami právě tu, která nám bude vyhovovat nejvíc.
